Lesnictví

Lesy zaujímají v Jizerských horách plochu téměř 270 km2 , což z celkové plochy CHKO představuje plných 73%. Většina maloplošných chráněných území se nachází právě na lesních pozemcích. Stav lesa, jeho rozlohu ale především druhovou strukturu začal ovlivňovat člověk výrazněji od 14.století, kdy začalo být území cílevědomě osidlováno. Nejvýznamnější změny jsou však spojeny s obdobím rozvoje sklářství a hutnictví a dalšího průmyslu, tedy přibližně v 16.-19.století. Počátkem 19.století začínají holosečné těžby, původní převážně jedlobukový les je významnou měrou nahrazován smrkovými monokulturami. Potřeba osiva pro zalesňování je často řešena dovozy z oblastí s odlišnými ekologickými podmínkami. Již počátkem 20.století se ve velkém rozsahu objevují větrné a hmyzí kalamity. Kalamitní plochy jsou ve většině případů opět zalesněny smrkem.

 

Druhá polovina 20.století je počátkem silného vlivu imisní zátěže. Oslabené porosty jsou citlivé na škody větrem, ale především jsou napadány hmyzími škůdci – lýkožrouty. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století je při likvidaci těchto kalamit prakticky úplně odtěžena celá náhorní plošina Jizerských hor. Velkoplošně jsou používány nepůvodní dřeviny, hlavně severoamerický smrk pichlavý. V odborné i laické veřejnosti jsou tyto události hodnoceny jako ekologická katastrofa.

 

Společenské změny v devadesátých letech minulého století přinesly i postupný návrat k metodám přírodě blízkého hospodaření v lesích. Důraz je opět kladen na zvyšování zastoupení listnatých dřevin. Opět se pracuje s dřevinami, kterým nebyla věnována pozornost – jedle, jilm, lípa a další. Velké úsilí je věnováno především záchraně místních populací těchto dřevin, z nichž některé se vyskytují již jen v posledních fragmentech.

 

K nejcennějším lesním ekosystémům lze dnes řadit bukové porosty na severních svazích hor (Jizerskohorské bučiny) a podmáčené smrčiny na rašeliništích (např. Rašeliniště Jizery). Ojediněle se vyskytují zbytky původní populace horského smrku. K největším problémům při obhospodařování lesů patří dlouhodobě neúnosné stavy spárkaté zvěře (jelení, srnčí, daňčí a mufloní zvěř) a degradace půdního prostředí, jako důsledek trvajícího působení imisí a nepříznivého vlivu smrkových porostů na vlastnosti půd.

 

Správa CHKO Jizerské hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt