Proč tetřívci mizí?

Tetřívek je konzervativec

Tetřívci jsou velmi fixovaní na místo, kde se narodili - většina samců stráví celý svůj život do 1 km od místa vylíhnutí, samice se přemisťují do 5 km a přelet nad 10 km je naprostou výjimkou. Posílení místní populace jedinci, kteří by sami přiletěli z jiné populace, je kvůli ostrůvkovitosti a vzdálenosti lokalit jejich výskytu dnes již prakticky nemožné. Stále častěji tak dochází ke křížení příbuzných jedinců, což snižuje životaschopnost populace.

 

Mizí vhodné biotopy a dochází k fragmentaci krajiny

V minulosti byly podmáčené louky, rašeliniště a podobná bezlesí odvodňovány pod tlakem intenzivního zemědělského hospodaření, a tak tetřívci z nížin ustupovali čím dál výše do hor, které jsou nyní jejich posledním útočištěm.

V 70. a 80. letech minulého století v našich pohraničních horách došlo k imisní a kůrovcové kalamitě, kdy byly uschlé lesy masivně vykáceny a to tetřívkovi vytvořilo ideální podmínky k životu. Jeho populace následně dosáhla v 90. letech historického maxima. Nyní po 30 letech hory zarůstají mladým hustým lesem, pro tetřívka nastává nepříznivá doba.

 

Rušení tetřívků na tokaništích, hnízdištích a zimovištích

je dnes dalším významným negativním faktorem, který tetřívky ovlivňuje. Jizerské hory a Krkonoše jsou významnými turistickými a sportovními destinacemi s několika miliony návštěvníků ročně. Už dávno neplatí, že alespoň na jaře, na podzim a v noci je na horách klid.

Na jaře lidé ruší tetřívky při toku. Od konce března do začátku května se samci brzo ráno po rozednění shromažďují na tokaništích a bojují o samice. Vítěz se pak s nimi může pářit. Když je někdo vyruší, odletí. Když je někdo ruší opakovaně (např. zásobovací vozidlo, fotografové či ranní běžkaři), nemusí dojít ke spáření a slepička pak snese neoplodněná vajíčka.

 

Zima je pro tetřívky dalším kritickým obdobím. Zimu tráví ve vyhrabaných norách ve sněhu a pod větvemi stromů. Jen po ránu a v podvečer ji opouštějí, aby si nasbírali potravu a doplnili zásoby energie. Živí se prakticky jen pupeny stromů, jehličím a bobulemi např. jeřábu. Každé vyrušení tak představuje vyčerpávající stres a zvýšené riziko napadení predátory. Studie z Alp jasně ukazují, že úroveň stresu roste s blízkostí lyžařského areálu nebo frekventované trasy pro běžkaře.

 

 

Léto a podzim nepředstavují tak citlivé roční období. Když tetřívka uvidíme, neznamená to zásadní hrozbu. Při sběru borůvek na konci léta je dobré míti na paměti, že se jím tetřívek živí a ohleduplně mu něco nechat.

Predátoři

Jsou přirozeným faktorem snižujícím stavy tetřívků a zdravá populace si s nimi musí umět poradit. V současné době jsou ale populace predátorů vysoké a pro tetřívčí populaci nacházející se v kritickém stavu představují vážnou hrozbu. Patří mezi ně především lišky, divoká prasata a kuny. Bohužel i v Jizerských horách se už vyskytuje další významný predátor nepůvodní psík mývalovitý.

Neviditelné překážky

Lana lanovek a vleků, elektrické dráty nebo pletivové oplocenky chránící lesní výsadby mohou představovat také nebezpečí. Nárazem do nich se totiž tetřívek může zranit s malou šancí na přežití. Proto v Jizerských horách se v místech, kde se tetřívek vyskytuje, realizují pouze oplocenky se zdvojenými ráhny a přidanými vzpěrami, které jsou pro ptáky dobře viditelné. V lyžařských střediscích v Krkonoších se instalují např. plašící závěsy.

 

Tetřívek obecný - v Krkonoších a Jizerských horách jsem (ještě) doma

Správa CHKO Jizerské hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt