Ramsar

Jizerská rašeliniště (Peatlands of the Valley of the Jizera River)

Nejvýznamnější rašeliniště Jizerských hor jsou na seznamu mokřadů mezinárodního významu

 

Předmětem návrhu je území o výměře 1807 ha ve východní části CHKO Jizerské hory, při státní hranici s Polskem. Zahrnuje čtyři zvláště chráněná území - NPR Rašeliniště Jizery a NPR Rašeliniště Jizerky a dále PR Černá jezírka a PR Rybí loučky. I na zbylé ploše navrženého území se nacházejí četné pramenné oblasti s lokálními mokřady a prameništi, jež přímo ovlivňují hydrologické poměry v jádrových mokřadech (těch na území MZCHÚ). Východní část navrženého území je ohraničena tokem řeky Jizery, která zde tvoří státní hranici s Polskem, kde je rovněž zájem zařadit podobné území na seznam mokřadů mezinárodního významu. Předběžný polský návrh vymezení území je v řádově stejné ploše.

Územní návrh v české části Jizerských hor zahrnuje především pánev horního toku Jizery s nejrozsáhlejším komplexem rašelinišť nejen v Jizerských horách, ale v celých Sudetech. Formálně je zde území chráněno existencí NPR Rašeliniště Jizery a na ni těsně navazující PR Rybí loučky. Na západě je pánev řeky Jizery ohraničena Středním Jizerským hřbetem, v jehož severní okrajové části se nachází významný vrchovištní rašelinný komplex, také součást navrženého území, chráněný v PR Černá jezírka. V západní části navrženého území se rozkládá povodí říčky Jizerky (s přítoky dalších vodotečí - Safírový potok, Pařezový potok, ...) v plochém údolí pánevního charakteru, rovněž s plošně rozsáhlým a zachovalým komplexem rašelinišť převážně vrchovištního typu. Toto území je chráněno v NPR Rašeliniště Jizerky.

Lokální a malé mokřady se nacházejí i v území mimo vlastní ZCHÚ, které tato čtyři území vhodně propojují do souvislého celku.

Výškově je území situováno v rozmezí 795 m nad mořem (řeka Jizera v jižní části navrženého území) až po 1018 m nad mořem (vrchol Věžních skal). Především pro pánev Jizery (ale i Jizerky a Safírového potoka) však platí výrazné pánevní klima s velmi širokou amplitudou denních teplot, s výraznými mrazy (v přízemní vrstvě vzduchu výskyt téměř po celý rok) a extrémními mrazy v zimním období (až k hranici - 400C). Tento výrazný mrazový ráz podnebí má značný dopad na vývoj vegetačního krytu.

Jizerskohorská rašeliniště

V daném území je zcela jediněčný zachovalý fenomén horského meandrujícího toku (platí pro Jizeru, Jizerku i Safírový potok). Nejvýznamněji je tento jev patrný u řeky Jizery, tok je zde neregulovaný, plně aktivní s vyvinutým meandrovým pásem a štěrkovými a písečnými náplavy. Ty dosahují po obou březích šířku až kolem 200 m. Stálé přemisťování toku dokládají četná mrtvá ramena a tůňky, některá dosud s vodní hladinou, jiná již částečně zazemněná a zarostlá specifickou vegetací. Aktivita toku se projevuje v celé délce boční erozí (na některých místech je takto názorně odkryta vrstva rašeliny s mocností až 3 metry), pravidelně zde dochází k záplavám, které v nejnižším stupni reliéfu deponují nejrůznější anorganický i organický materiál, včetně velkých bloků oderodované rašeliny. Jarní povodně (při rychlém tání sněhu) a případné letní epizody po bleskových přívalových deštích (např. v srpnu 2010) sice způsobují náhlé vybřežení řeky a zaplavení přilehlých porostů podmáčených smrčin a borovice kleče, voda transportuje dřevo z výše položených míst povodí, ale po opadnutí vody nejsou v lokalitě pozorovány zásadní změny. To je způsobeno mimo jiné i tím, že např. řeka Jizera v horním úseku pánve překonává jen minimální výškový rozdíl (v řádech jednotek metrů na úseku cca 3-4 km). S ohledem na šíři meandrového pásu (a navazujících rašelinných ekosystémů a podmáčených smrčin) vykazuje území vysokou retenční schopnost, s možností zadržet, resp. výrazně zpomalit odtok vody v řádu stovek tisíc m3 a může sloužit i jako určité modelové území z hlediska protipovodňové ochrany péči o přirozené lesní ekosystémy.

Na jedinečný přírodní fenomén neregulovaného horského toku, v této nadmořské výšce v rámci České republiky, ale i střední Evropy výjimečného, je navázán plošně rozsáhlý komplex rašelinišť. S ohledem na nadmořskou výšku a klima podobný rašeliništím skandinávského typu.

V navrhovaném území lze z hlediska vegetačního krytu uvést čtyři hlavní fyziognomické jednotky:

  • Smrkové lesy. Jsou plošně nejvíce rozšířeny a zahrnují především rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum), dále podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum), mimo vliv zamokření pak okrajověu i třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum). Ekologicky i fytocenologicky výraznými typy jsou pak pramenné smrčiny (Carici rostrato-nigrae-Piceetum prov.) a vysokobylinné smrčiny inklinující ke svazu Athyrio alpestris-Piceion.
  • Klečové porosty. Ve východní části navrženého území - v NPR Rašeliniště Jizery - dosahují svého největšího plošného rozšíření v Jizerských horách. Tvoří jednak rozsáhlý, jen málo přerušovaný porost v centrální části Velké Jizerské louky (asi 1 km dlouhý a až 400 m široký), jednak několik menších enkláv převážně níže po proudu od největšího klečoviště. Takto rozsáhlé přirozené klečové porosty v této nadmořské výšce jsou v rámci střední Evropy zcela unikátní.
  • Rašelinné louky. Celkově více než stovka přirozeně nelesních ploch, z nichž většina náleží do kategorie rašelinných luk. Převažují tzv. pramenné louky, tedy svahová i rovinná přechodová rašeliniště sycená vyvěrající a pomalu tekoucí vodou. Fytocenologicky jde o komplex společenstev svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v nichž z bylinných druhů dominuje Carex rostrata, Eriophorum angustifolium, popř. Carex nigra. Poněkud méně časté jsou vrchovištní louky s porosty svazu Sphagnion medii, popř. Leuko-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Ericion. Vůdčími druhy bylinného patra jsou v nich Eriophorum vaginatum, vzácněji Carex pauciflora a Baeothryon caespitosum. Přechodný typ mezi vrchovištními a pramennými loukami představují tzv. bezkolencové louky, floristicky chudé, s výraznou dominancí Molinia coerulea. Velmi specifická jsou společenstva pramenišť, která často vytvářejí plovoucí útvary na vrcholu pramenných luk. Jsou heliofilního typu, s příslušností ke svazu Cardamino-Montion, nezřídka se vzácnou Montia fontana s. l. a zřejmě i s Epilobium nutans.
  • Vegetace náplavů. Na náplavech různého plošného rozsahu lze zachytit celou sukcesní sérii společenstev převážně z okruhu třídy Nardo-Callunetea, zejména řádu Nardetalia. Vývojově nejprimitivnější typy jsou mechové, s Polytrichum piliferum, popř. P. juniperinum, v dalších typech nastupuje Avenella flexuosa, Galium saxatile, Agrostis canina, fyziognomicky nápadné jsou druhově chudé smilkové trávníky. Plošně omezené společenstvo představuje as. Vaccinio-Callunetum. Pokročilejší sukcesní typy jsou charakterizovány nástupem Juniperus communis subsp. alpina (Nardo-Juniperetum sibirici prov.), posléze i smrku, případně kleče. Na přeplavovaných místech se v profilu řeky vytvářejí specifické porosty s vůdčí Deschampsia caespitosa. Na vodní sloupec tekoucí vody jsou vázány velmi rozšířené porosty as. Glycerietum fluitantis, vzácně se vyskytuje společenstvo se Sparganium erectum subsp. neglectum. Ve stojatějších vodách říčních zátočin, mrtvých ramen a tůní převažují porosty Carex rostrata, v hlubších vodách Potamogeton alpinus aCallitriche palustris. Svéráznou vegetaci hostí vnější okraje náplavů při úpatí vrchovišť – obvykle se tu vyvíjejí husté bezkolencové trávníky, na zarůstajících vodních hladinách pak i porosty sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis s Carex rostrata a Eriophorum angustifolium.

Bohatá květena zahrnuje řadu druhů zvláště chráněných, ohrožených a méně běžných. Zvláště chráněné druhy podle Vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. – jeden druh kriticky ohrožený: blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) a sedm druhů silně ohrožených jalovec obecný nízký (Juniperus communis subsp. alpina), ostřice mokřadní (Carex limosa), rdest alpský (Potamogeton alpinus), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica), zdrojovka prameništní (Montia fontana s. l.); druhy ohrožené (7): hořepník tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea), klikva žoravina (Oxycoccus palustris), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), prha chlumní (Arnica montana), prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). K druhům červeného seznamu kromě těchto rostlin patří: C2 (taxony silně ohrožené) – Epilobium nutans, Vignea diandra; C3 (taxony ohrožené) – Baeothryon caespitosum, Carex pauciflora, Comarum palustre, Juncus squarrosus, Luzula sudetica; C4 (taxony vyžadující další pozornost) – Betula carpatica, Blechnum spicant, Cicerbita alpina, Cirsium heterophyllum, Epilobium obscurum, Epilobium palustre, Juncus bulbosus, Ranunculus platanifolius, Streptopus amplexifolius, Succisa pratensis.

 

Jizerskohorská rašeliniště

Na rašeliniště je navázána typická a cenná fauna bezobratlých s řadou reliktních a stenoekních druhů (pavouci, vážky, motýli, střevlíkovití a potápníkovití brouci). Nejlépe prozkoumána je fauna pavouků, která je zastoupena 99 zjištěnými druhy, tj. nejvíce ze všech studovaných lokalit v Jizerských horách. Nejméně 17 druhů je možné zařadit k vzácným reliktům I. řádu. Nejcennějšími nálezy jsou Arctosa cinerea, Alopecosa pinetorum, Latithorax faustus,Meioneta milleri, Peponocranium praeceps.

Hnízdní výskyt ptáků byl potvrzen mimo jiné u tetřívka obecného (Lyrurus terix), bekasiny otavní (Gallinago gallinago), sýce rousného (Aegolius funereus), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) a v posledních letech pravidelně i jeřába popelavého (Grus grus).

Přírodní hodnoty, jejich jedinečnost a význam území jsou potvrzeny i dalšími způsoby formální ochrany, resp. zdůraznění významu území. Území se nachází ve vymezené I. a II. zóně odstupňované ochrany přírody (tedy s nejpřísnějším režimem ochrany) CHKO Jizerské hory, je součástí nadregionálního biocentra ÚSES (Jizerské louky). Součástí území jsou dvě EVL soustavy NATURA 2000 (EVL Rašeliniště Jizery - CZ 0510415, EVL Rašeliniště Jizerky - CZ 0510402) a celé území leží v Ptačí oblasti Jizerské hory - CZ 0511008. Zajímavé je, že oblast (včetně navazující polské části) je dlouhodobě vyhodnocena jako území s minimálním světelným znečištěním a ve spolupráci Astronomického ústavu ČAV a Astronomického ústavu Vratislavské univerzity zde byla v roce 2009 vyhlášena (mezinárodní) Jizerská oblast tmavé oblohy.

Shrnutí

Přírodní fenomény mezinárodního významu:

  • Jedinečně zachovalý fenomén neregulovaného horského meandrujícího toku, dosud plně aktivního, s vyvinutým meandrovým pásem. Výjimečné biotopy říčních zátočin, tůní a mrtvých říčních ramen hostících unikátní biotu.
  • Nejrozsáhlejší komplex rašelinišť v Jizerských horách a v celých Sudetech. Vedle rašelinišť vrchovištního typu jsou zde rozsáhle zastoupená i rašeliniště spíše přechodová (pramenná).

Přírodní fenomény regionálního (českého) významu (pozn. s přihlédnutím k nadmořské výšce a klimatickým poměrům lze některé fenomény rovněž hodnotit jako mezinárodně významné):

  • Nejrozsáhlejší komplex rašelinných a podmáčených smrčin v Jizerských horách.
  • Zachovalé a místy dosud životaschopné populace původního genofondu smrku, zahrnující ekotyp pánevní (na náplavech Jizery) a rašeliništní.
  • Vysoký počet rašelinných luk pramenného (přechodového) i vrchovištního typu, s vegetací svazů Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Sphagnion medii, zčásti i Leuko-Scheuchzerion a Oxycocco-Ericion.
  • Výskyt heliofilních prameništních společenstev svazu Montio-Cardaminion, mj. s Epilobium nutans a Montia fontana s. l.
  • Bohatá květena s řadou druhů zvláště chráněných, ohrožených a méně běžných.
  • Typická a velmi cenná rašeliništní fauna bezobratlých s řadou reliktních a stenoekních druhů (pavouci, vážky, motýli, střevlíkovití a potápníkovití brouci).
  • Bohatá populace jalovce obecného nízkého, největší v ČR.
  • Výskyt cenné ornitofauny – mj. tetřívek obecný (Tetrao tetrix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), jeřáb popelavý (Grus grus).
  • Nejrozsáhlejší přirozené klečové porosty v Jizerských horách, v této nadmořské výšce ve střední Evropě unikátní.

Vymezení Jizerských rašelinišť

 

 

S využitím plánů péče o ZCHÚ a přírodovědných podkladů (především RNDr. R. Višňák Ph.D.)

 

Správa CHKO Jizerské hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt