Lidová architektura

Historie osídlování Jizerských hor

 

14. – 16. století

 

Trvalé osídlování začíná v 14. století německou zemědělskou kolonizací na severu a západě hor, kdy vznikl Frýdlant a zemědělské vsi od Ludvíkova po Krásnou Studánku, ale i poutní místo Hejnice. Na východě pak česká Zlatá Olešnice, spojená s rýžováním zlata.

Na rozdíl od 15. stol. s "textiláckými" Radčicemi u Liberce a Pasekami nad Jizerou přineslo renesanční 16. stol. do hor nové podnikání i výstavbu – s těžbou rud vzniklo  Nové Město, dřevařství bylo hlavní obživou v Bílém Potoce, zpracování surovin (vápenka a hamr) v Raspenavě, tkalcovství v okolí Liberce, těžba kamene ve Fojtce, zemědělství v Hraničné, Smržovce, Příchovicích a Kořenově. V Rejdicích, ve Mšeně i v horském Bedřichově začaly pracovat sklářské hutě, hluboko v lesích čihaři položili základ Jizerce.

 

17. – 18. století

 

V 17. stol. lidé pronikli s osídlením dále do hor –  vznikaly s textilem spojené obce kolem Liberce, Jablonce a Tanvaldu, ale i pastevecké Hrabětice, Albrechtice v J.h., Horní Maxov, Lučany nad Nisou, Jindřichov, Desná, Horní Polubný a  Antonínov a Potočná se sklárnami.

V 18. stol. dotvořilo kostru osídlení založení sklářských obcí Josefův Důl, Dolní Maxov, Karlov, Dolní Polubný a vznik drobnějších osad jako Přebytek, Ferdinandov,  Mariánská Hora, Mariánskohorské boudy, Bramberk a Žďár. Rozvinulo se lázeňství v Libverdě.  Do lesů pronikly nové sklářské hutě – Nová louka, Kristiánov, Karlov, na potocích vznikaly soustavy vodních děl pro brusírny skla.

 

19. – 20. století

 

Převratné změny nastaly v průběhu 19. století. Zatímco do údolí vstoupily císařské silnice a železniční trati, rozvíjely se textilní továrny (např. Nové Město, Raspenava, Hejnice, Tanvald) i nové sklárny (např. Dolním Polubný, Antonínov, Lučany n. Nis., Mšeno), dvě sklářské hutě vznikly ještě na vzdálené Jizerce. Výjimečnými se staly Kateřinky se  systémem vodních děl na Černé Nise, v obcích se opevňovaly a regulovaly vodní toky a budovaly další jezy pro pohon turbín. Začala se rozvíjet turistika, budování rozhleden a turistických chat.

Od počátku 20. století se dále rozvíjela silniční síť, ale i nová městská centra v dosud venkovských obcích (Janov n.N., Josefův Důl, Desná), rozšířila se a zahustila původní zástavba. Byla vybudována soustava protipovodňových přehradních nádrží (Černá Nisa, Mšeno, Harcov, Fojtka, Mlýnice, Bílá Desná, Černá Desná). V meziválečném období dosáhlo území při maximálním počtu obyvatel také největšího odlesnění krajiny.

Po 2. světové válce se po vysídlení německého obyvatelstva v krajině projevily výrazné změny spojené se snížením počtu trvale obydlených domů (část dosídlena, část demolována), rozvojem chalupářství. Pokračovalo zcelováním pozemků do velkých lánů, pronikáním kapacitních technologií do zemědělství i bytové výstavby, přestavbami původních chalup na podnikové rekreační objekty a rozvojem nových sportovních aktivit.

Oproti vnitrozemí nedlouhá, přesto pestrá historie se promítla i do krajiny Jizerských hor.

 

Lidová architektura

 

Roubený dům slezského pohraničí v celé oblasti, lužický hrázděný dům s podstávkou na severozápadě a český poji­zerský dům na jihovýchodě CHKO představují základní kameny zdejší lidové architektury. Společným rysem je dělení domu do tří částí,
kde roubení světnice kontrastuje s obílenou nebo kamennou síní a hospodářskou částí. Hambalková střecha s námětky rámuje souměrnou kompozici štítové stěny s okny lemovanými šambránami a řezbářsky zpracovanými prvky.

 

Nejhojněji zastoupený slezský roubený dům je jednoduché stavení, dokonale usazené v terénu. Najdeme je rozptýleně
po celých horách, převážně  na jihu a východě hor. Bedněné zádveří uzavírá stavbu proti povětrnosti, stře­cha splývá přes zádveří
k  okapům a uzavírá trojúhelník štítu s malými okénky původ­ního seníku či podkrovní světničky. Štíty bývají nejčastěji jednoduše bedněné, ale i ornamentálně skládané s vyřezávanými lištami. Střechu pokrývá  dřevěný šindel nebo břidlice. Vysoká kamenná pode­zdívka, zá­praží a předzahrádka s plůtkem doplňují ráz lidového stavení. Nedílnou součástí drobných horských hospodářství bývaly i samostatně stojící roubené stodoly.

 

Roubený dům slezského pohraničí

 

Lužický dům s hrázděným patrem je typický nejen pro zemědělsky úrodné Frýdlantsko, kde býval i součástí bohatších statků se stodolami, kolnami a sýpkami, ale i pro jižnější oblast  povodí Jeřice. Hrázdění patra s tmavým rastrem trámků a bílých polí upoutává jednoduchou krásou, půvab oblouků podstávky nesoucích patro nebo přímo krov dotváří řezbářské zpracování. Štíty místy kryje bohatě zdobený obklad z různobarevné břidlice.

 

Dům lužického typu

 

Český pojizerský roubený dům pronikl Pojizeřím až do Pasek nad Jizerou. Nad pří­zemím dominuje nízko nasazená, široce roz­ložitá střecha hambalkového krovu s krásně řez­bářsky zpracovaným štítem s dvojitou balustrádou „kočičí procházky“ a bohatým vstřícným skládáním prken. Zdobení štítu ovlivnilo lidovou architekturu západně až po Jablonec nad Nisou.

 

Český pojizerský roubený dům

 

Pro jih a východ Jizerských hor jsou typické i mladší roubené domy s vaznicovým krovem, nástupci původní li­dové architektury. Přízemní roubené stavby s obytným pod­krovím od předchozích odlišuje střecha vaznicového krovu bez námětků, přečnívající
při okapové i štítové straně. Jedná se většinou o řeme­slnické domy bez zeměděl­ského zázemí, s dalšími obytnými místnostmi namísto chlévů a komor. U tzv. „sklářských domků“  hos­podářská část chybí úplně. Zajímavá jsou stavení s  mansardovými krovy, zejména na bohatších stavbách mlýnů a far. Osově souměrná kompozice s vyváženým rozvržením vět­ších a početnějších oken nava­zuje na  starší lidové  domy. V řadě detailů – okenní šambrány, dveře a portály, kované prvky, kamenické práce - se projevil vliv baroka, klasicismu a secese.

 

Roubený dům s vaznicovým krovem

Správa CHKO Jizerské hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt